Zase jsem podcenila snídani, stávám se na to expertem. Včera večer se mi nechtělo vařit vajíčka, klasika "udělám to ráno, to je chvilka". Jenže ráno jsem se probudila plná, tak co bych si vařila, že jo? To mi bude stačit mrkev a trochu rajčátek. No, nakonec mi to stačit musí, nic moc jinýho jsem si s sebou totiž nevzala a tuňáka si šetřím na oběd.
Probudila jsem se ráno ještě před budíkem, což by bylo super, kdybych v sobě neměla nějak zakódovanou lenost a nesnažila se využít možnosti ležet v posteli do poslední mrtě. Takže jsem se tam tak převalovala a nic moc z toho neměla. Stejně nemůžu vylézt kvůli Bíbě, ta by mě po ránu brzo začla hledat.
Nejpozitivnější je to, že mě nebolí hlava. To je boží. Slibuju si, že budu dneska pít, jak kdyby neměl přijít zítřek. Realizace už je ovšem horší, venku je pod mrakem, což mě nijak k pití nevede. Počítám si hrnečky, abych vypila alespoň něco.
K obědu si koupím papriky a avokádo. Na prkýnku mi tak skončí oranžová a červená paprika, půlka avokáda a malá krabička tuňáka. Na závěr pár oříšků, i když tuků v tom nepochybně bylo dost.
Nicméně pozoruju, že tukový příval mi dělá dobře a nemám tendenci okolo čtvrté začít brousit okolo a hledat, co bych tak nudou snědla.
Na večeři plánuju pro děti banánový palačinky ("A vážně to musím ochutnat, mamíííí?"), a protože O. bude a stavbě, jsem rozhodnutá navečeřet se s nima a pak už nejíst. Alespoň si ověřím, jestli mi přes noc vytráví.
Dělám palačinky ze dvou banánů a dvou vajíček. V mixeru oho vypadá žalostně málo. To jsem si původně myslela, že je nasmažm i do zásoby, aby si O. mohl dát v noci. Nakonec jsem usoudila, že to je nezdravý, že by se přežíral, tak jsem se rozhodla udělat mu ráno čerstvý. Nicméně jak tak smažím a koukám na Bíbu, jak do sebe láduje pejsky a srdíčka (ve snaze nalákat Matyldu jsem z toho i vykrájela tvary!), mám strach, že na mojí večeři nezbyde. Nakonec mi Bíba nechá poslední palačinku a půl (dlužno říct, že to byly ty největší, který se mi povedly), tak je dojídám a polívám si je rozmixovanýma jahodama. Je to zvláštní, ale špatný to není. Asi na nich něco musím mít, samotná chuť je na mě příliš banánová a vzhledem k tomu, že mě stačí jeden banán tak na tři měsíce, no, chápete to.
Po večeři Věčerníka, zuby a do pelechu. Je mi jasný, že s Bíbou to bude na dýl, koneckonců spala skoro do půl pátý. Co mi ale jasný není je to, že se mi žaludek vysunul zřejmě až do krku. Cítím se jako v devátým měsíci, kdy procpat každý sousto do žaludku se stává bojovkou a člověk má pocit, že se to všechno štosuje někde pod ohryzkem.Co se to stalo? Že bych si nesměla hned po jídle lehnout? Z toho je mi podivně a mám pocit, že mě začne pálit žáha? Nebo to byly jahody? Nebo banánový palačinky? Už nesmím sladký? Pomoc? Co mi to zas je?
V půl desátý je Bětuška tuhá, já lezu z postele a zkusím zajíst ten pocit pěti kešu oříškama. Nepomohlo. Vzdávám to a umiňuju si, že radši opravdu vydržím až do snídaně. Ještě by se mi mohlo přitížit.
Žádné komentáře:
Okomentovat