neděle 20. ledna 2013

Co mám dělat, aby mi malé dítě usínalo samo a v pravidelný čas?


 Dnes ráno na mě z emailu vybafla tahle otázka. Nebyla určená přímo mně, ale jelikož jsem byla mezi adresáty, nedalo mi to a odpověděla jsem. Kdo mě zná, ví, že po ránu nejsem zrovna z nejmilejších a zvlášť když vstanu dřív, než se na budíku objeví osmička. Pak běda všem, kdo mi cestu zkříží. A ještě navíc, když mají nějaké otázky...

Co mám dělat, aby mé dítě usínalo samo a v pravidelný čas?

Milá X,
 tak zaprvé, odpověď na Vaší otázku je nejspíš: pořídit si tamagoči. Děti, které usínají sami a v pravidelný čas jsou velkou, opravdu velkou raritou. Ve svém okolí mám asi dvě a řekla bych, že tu jsou proto, aby nás, ostatní maminky, doháněly k šílenství a ke skřípění zubů závistí.
 To, co je správné pro Vás a Vaše dítě poznáte podle toho, že budete spokojená. Ať už to zahrnuje Estvillovu metodu kontrolovaného pláče, nekontrolovatelné řvaní, uspávání v náručí na balonu, spaní ve společné posteli, uspávání kojením, cokoliv. Pokud o své zvolené metodě budete pochybovat, nebudete spokojená ani Vy, ani Vaše dítě. Není dobrých a špatných cest, jsou jen ty, které Vám vyhovují méně a ty, které Vám vyhovují více.
 Já jsem s první dcerou od čtyř měsíců zaváděla režim s rituálem. Každý večer přibližně ve stejný čas vykoupat, v posteli přečíst pohádku, nakojit a spát. I za cenu toho, že jsem třeba dvě hodiny ležela s ní v posteli a čekala, až usne. Nepomohlo to. V noci se kojila do dvou let a doteď neusíná sama.
 Druhá dcera nemá žádný rituál ani žádný pevný čas. Řídím se její únavou, což ovšem není úplně lehké vystihnout. Často se jedná o velmi krátký časový úsek v řádu minut, kdy už je unavená, ale ještě není přetažená a tak usne snadno a sama. Bětušku v sedmi měsících zavinuji a dávám spát do hacky. Pokud vystihnu ten pravý čas, jen se tam zavrtí a sama usíná. Občas potřebuje moje ruce na hlavě a zabere do pár minut. A pokud jí přetáhnu a je opravdu unavená, tak nezabere bohužel nic. V takových případech se řídím svou spokojeností.  Většinou jí vyndám a nechám chvíli si hrát. Někdy jí nosím v náručí. Někdy jí zpívám. A někdy jí i nechám řvát, protože prostě potřebuji prostor a pokud bych se jí musela jít věnovat, tak jí nejspíš zmydlím do modra.
 Takže tak, obě děti spí s námi v posteli, miluju jejich blízkost a navíc, představa, že bych za noc několikrát vylezla z postele a šla kojit, mě přivádí k mdlobám. Takhle jsem vyhrnu tričko a pokračuji v spánku.
 Každé z mých dětí je jiné, stejně jako jsou jiné všechny ostatní děti a ostatní matky. Není univerzální pravidlo, aplikovatelné na všechny. Poslechněte si rady ostatních, podívejte se, jak to u nich funguje a pak jděte a vysbírejte si z toho to nejlepší pro Vás, šité Vám na míru. A nedbejte toho, že někdo nad Vaším způsobem bude povytahovat obočí, každý jsme přeci unikát a každý to může mít jinak.
 A pokud se ohlédnu zpětně, tak ne, nic bych jinak nedělala. Je to tak krátký časový úsek a leckdy večerní uspávání v posteli je jediná chvíle, kdy se dítěti věnuji na 110%, na což jsem celý den neměla čas. 
 A ještě takový dovětek od mé kamarádky, která opravdu vše dokáže vzít pozitivně: ta se při uspávání dětí cvičila v meditaci, protože až dokáže meditovat vedle skotačících robátek, pak teprv bude opravdu mistrem ;)
Když spí...
A když bdí...
Krásný den


PS: Nikdy bych tomu nevěřila, ale během psaní tohoto příspěvku jsem zvládla zapomenout mluvnické pády a jelikož muž spí, musela jsem se ponížit natolik, že jsem je vygooglila. Neuvěřitelné.

5 komentářů:

  1. Krásně a přesně řečeno :) Naprosto souhlasím :) Dcerce je 20 měsíců a spí s námi v posteli - vím, že je tak spokojená a šťastná a to je pro mě nejdůležitější. Až bude připravená spinkat sama, tak prostě bude a hotovo :)
    Přítel říká, že teď bude spát s náma, a pak rovnou přesedlá a bude spát s někým jiným :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, však oni nám v těch postelích do osmnácti nezůstanou ;)

      Vymazat
  2. díky, dneska jsem si přesně tohle potřebovala přečíst!

    OdpovědětVymazat
  3. Tak tohle by byl můj konec. Mám dítě rád, ale že bych ho nutně musel mít vždy a všude za zadkem, natož v posteli, kdy je jediná příležitost si popovídat v klidu...ani náhodou. Myslím si, že i partnerský život je důležitý. Není to jen tak, že je jen dítě a dítě a zas jen díte. To je špatně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná je to špatně pro Vás, pro mě ne. V posteli si nepovídám, v posteli spím ;) A pokud máte děti, tak určitě víte, že partnerský život se odehrává všude možně, jen ne v ložnici.

      Vymazat